od gaston13 » stř 31. pro 2014 13:27:43
Před chvíli jsem dolahvoval várku silvestrovského speciálního vaječňáku, přítomnými kamarády po prvních testech přejmenovaného na " Sperma ptáka Ohniváka ", a následně, zřejmě pod vlivem degustace, dospěl jsem k zamyšlení nad úrovní oslav vánoc a zejména konce roku v poslední době.
A zjištění to bylo věru neradostné. Všichni přítomní ve vzácné shodě popsali jednotvárný průběh svátků trávených v rodinném kruhu, sestávající ze salátového, řízkové a chlebíčkového obžerství, čumění na bednu, v lepším případě proložené občasnými procházkami spojenými s návštěvami příbuzných, kteří ještě nestačili sežrat všechno cukroví. Zda se na tomto stavu v jednotlivých případech podepsalo zmoudření věkem, alkoholová demence, či povaha a pádná ruka drahé polovičky, nechci spekulovat, nicméně, se slzou v oku jsem zavzpomínal na první svátky strávené v této společnosti, před neuvěřitelnými dvaadvaceti lety. Jak vůbec tradice našich sešlostí, spojených s přípravou domácího alkoholu vznikla ?
Kdo tenkrát přišel s nápadem sejít se již pětadvacátého a strávit poslední týden roku společně, si již nevzpomenu, následné události se mi ale vryly do paměti nesmazatelně. Jako základna byl zvolen velký dům stojící stranou městského ruchu patřící tetičce jednoho z nás, zcela jistě slabomyslné, když ji dokázal k tomuto přemluvit. V tomto jsem byl utvrzen již následující ráno, kdy mne v jedenáct hodin jako první ranní ptáče požádala, zda bych nedohlédl a občasným zamícháním nepodpořil vychlazení 12ti litrů vaječného koňaku, který každoročně vařila pro tři rodiny svých dětí, anžto ona odchází navštívit několik známých. Samozřejmě jsem pomoc neodmítl, za což mi bylo odcházející tetičkou dovoleno tento zázrak ochutnat. Bohužel jsem její nadšení nesdílel, pudinková konzistence a téměř absence alkoholu mne přivedla k nápadu přidat z našich zásob dva litry rumu a dva litry 60% slivovice, což u kamarádů zpočátku vyvolalo zděšení, po ochutnávce jsem ale sklidil slova chvály a uznání.
Okolo třetí hodiny, když byl hrnec prázdný, padla otázka, co s načatým večerem. Řešením se zdál být pár dětských saní objevených v kůlně a opravdu to vypadalo na pokojné odpoledne plné zábavy, dokud se neobjevila dvojice policistů, resp. policisty a policistky, která pro naše řádění na celkem frekventované silnici druhé třídy, pod kopcem zakončenou železničním přejezdem, nejevila známky pochopení. Naštěstí se vše vyřešilo domluvou a spásou se zdálo oznámení jednoho z nás, že jeho bratr - varhaník, koncertuje za chvíli v místním kostele.
Bylo rozhodnuto, vyrazíme za kulturou.
Byl to opravdu zážitek, hudba nádherná, bohužel v nejlepším jsme byly bezdůvodně vyhozeni, zrovna když jsme pogovaly na Rybovu mši vánoční. Nezbývalo než v tuhém mrazu s posledními zbytky sil a alkoholu v krvi vyrazit směrem k civilizaci, jako maják nás vedl zdálky viditelný vánoční strom na náměstí. Naštěstí kde se vzal, tu se vzal, zjevil se stánek s horkým punčem a grogem. Důkladně posilněni jsme o dvě hodiny později dorazily na sto metrů vzdálené náměstí, kde nás ohromil krásný, velký betlém a pobavil jakýsi velebníček, který z malého pódia s mikrofonem v ruce somroval příspěvky na charitu. Hned vedle otevřená hospoda určila další sled událostí. Uvnitř se u výčepu občerstvoval horkým čajem párek policajtů, který nám odpoledne zkazil zimní radovánky. Venku, pod zapnutou bundou a čepicí, to vidět nebylo, ale ta holka byla tak krásná, že mi okamžitě spadl mozek do kalhot a... já si prostě na ty kozy šáhnout musel. Jenže vzápětí mi ta čůza málem zlomila ruku a zatímco mi klečela na zádech a já zoufale prosil o milost, její kolega, zřejmě pod dojmem výhružné pózy zaujaté mými kamarády, začal do vysílačky mektat něco o posilách, načež se ta banda zbabělců okamžitě zdekovala, k mému štěstí nepříliš daleko. Pavel venku sebral velebníčkovi kasičku a mikrofon a začal zpívat Má ji motorovou. Tím odvedl pozornost mé trýznitelky a umožnil mi úprk z jejího dosahu. Ve stejné chvíli druhý policajt vyběhl z hospody, k jeho smůle právě ve chvíli, kdy se obsah Jirkova žaludku rozhodl zjistit, co je to venku za kravál. Aby toho nebylo málo, Karel mezitím v Betlémě za halasného povzbuzování bandou místních vidláků ojížděl papundeklovou ovci, spokojeně u toho pokuřoval a málem mohlo vše skončit happyendem, kdyby nehodil vajgla do suché slámy na podlaze. Ve chvíli, kdy se objevil první pramínek dýmu, vedle zastavilo policejní auto s posilami a v dáli zazněla hasičská siréna, dospěl každý z nás nezávisle na sobě k závěru, že pro dnešní den je zábava u konce a bude na místě taktický ústup. Ten byl ale v tu chvíli už nemožný. Jako myslivec jsem zažil honů na zajíce bezpočet, ale tenkrát poprvé z pohledu druhé strany. Přesto jsme všichni nějakým zázrakem unikly a dorazily k základnímu táboru. Po zjištění, že tetiččin dům je zamčený zevnitř a naše věci leží vyházené ve sněhu pod okny, bylo neprodleně odhlasováno ukončení akce a okamžitý návrat k domácím krbům. Nicméně, i přes pár drobných nedostatků a předčasný konec byla akce zhodnocena jako vydařená, tradice byla založena a ve značně redukované formě vydržela dodnes.
Přeji všem krásný konec starého roku a začátek nového.
"Cítíte-li se bezvýznamní a bezmocní, vzpomeňte na to,že vaše hov.no dokázalo zavřít celý aquapark.." "Svobodní lidé by nejenže měli být ozbrojeni a vycvičeni, ale měli by také mít dostatek zbraní a střeliva, aby si udrželi nezávislost vůči každému, kdo by se pokusil je neoprávněně omezovat, a to včetně jejich vlastní vlády."
- George Washington