Já jsem asi okradl pár desítek spoluobčanů o náhrady kyčelních kloubů.. dostával jsem z Poldovky ten materiál na náhrady. A nebyl jsem sám, takže těch spoluobčanů muselo bejt hafo
. Ale.. ale po nějakých párech zkušeností jsem od použití této oceli na kudly upustil. Ono to ostří drželo dlouho, ono to bylo fajn, jak se však ztupilo, nebyl brousek, kterým by to dostalo zase tu správnou fazónu, břit. Tak jsem si pro sebe vyvodil závěr, že nejlepším materiálem bude ten, který mohu, bez přílišného investování do brousků, normálně a rychle v lese nabrousit a nepotit se u toho. Takže jsem se vrátil k osvědčenému materiálu starých skandinávců , který, když se člověk náležitě nestará, také drobet orezne
, ale lehce dobrousím klidně šutrem a obtáhnu na pásku. Když si při tom sednu, ani kalhoty nepadají
A líbí se mi ty nerovnosti po vykování
V dávných dobách jsem v Československu kupoval hotové čepele s trnem od skandinávské firmy Brusletto a nasazoval na to parohovou střenku, záštitu a hlavu jsem si upravil z mosazi. Dodnes mi z těch dob zůstal jediný exemplář. Ale, jak jsem byl natěšený, bral jsem ty fajnovější materiály a zase jsem se lopotil, když se mi po pátém vývrhu ostří ztupilo o kost. Tak jsem začal mít rád měkotu